Znovuzrození

Nad vesničkou elfů začalo vycházet slunce,první paprsky se dotkly země,ve vzduchu byla cítit sladká vůně květů.Na paloučku kousek za vesnicí leží v trávě postava elfky.Vítr jí šeptá do tváře a ona pomalu otvírá oči,rukou si otře kapky rosy z obličeje a posadí se.Nedůvěřivě se rozhlíží kolem a sama sebe se šeptem zeptá: ,,Kdepak to jsem? A co to mám na sobě? Kam se poděli přátelé?“Jedna otázka za druhou jí letí hlavou a pak si vzpomene,všichni se ztratili někde tady, kam utekli ze své rodné země spoutané strachem. Mamina si uvědomila,že jí čeká hrozná práce,najít v těchto místech své ztracené druhy a ač je tento svět totožný s jejím rodným přec má divný pocit…ano něco je jinak :,,Já nic neumím“,zděšeně vykřikla.Se starým světem zmizeli nejen její ochránci,hmotné věci,ale i schopnosti.Bylo jí do pláče,slzy se jí začali drát do očí, ale pak si vzpomněla na své věrné druhy kteří jsou na tom určitě stejně jako ona.,,Co se dá dělat“povzdechla si,otřela slzy,očistila si starou roztrhanou robu,která jí neuchrání před ničím ,do ruky vzala hůlku a vydala se na cestu.,,Musím najít učitele a opět se naučit magii života,jak léčit a pomáhat ostatním“její hlásek zanikal ve vytí blížících se vlků,kteří se potulují v blízkosti vesnice.Zaútočili!
Mamina sebrala všechnu sílu a pomalu, ale jistě se s každou zabitou potvorou více přibližovala k vesnici.Musela často odpočívat a léčit si zranění a tak,když se začal snášet soumrak konečně dorazila do vesnice.Vyčerpaná došla ke stromu ,zády se opřela o jeho silný kmen a přivřela oči.Hlavou se jí míhali obrázky minulosti,jak byla šťastná obklopená ochránci a teď zase začínat znova.,,mamino……..no tak mamino vzbuď se“
,,Jako bych slyšela známý hlas“mamina otevřela oči a nad sebou vidí známou postavu.,,A né jeden“ozve se z druhé strany.,,Krishty a hroch. Kde se tu berete?“Prohlédla si jejich tváře ,v jejich očích se zřetelně odrážela radost,že jí vidí,byť jsou z temné elfí strany. Roztrhané obyčejné šaty vypovídali o boji po cestě.,,Jakpak jste mě našli?“mamina se usmívá a u srdce jí hřeje pocit přátelství,jakými útrapami museli projít aby se dostali až k ní.,,Jste v pořádku?“ zeptala se hrocha.,,No až na to že nic nemáme a skoro nic neumíme tak asi ano“trošičku naštvaně prohlásil Doyle který se přiřítil zpoza obchodu.,,Jen nás napadlo že budeš asi tady mamino,tak co budeme dělat?“usměje se hroch. ,, No co by začnem zase znova,od začátku!Sejdeme se s ostatními,máte nějaké zprávy o nich?“ mamina během hovoru ošetřuje rány.,,Migi a Bodie se už blíží“ sykne hroch když mu mamina potírá rány hojivou mastí.,,Tak se snad brzo všichni shledáme a dáme opět dohromady,klan Regenesis opět povstane!“podívá se jim do tváře co oni na to a vidí že se usmívají.
,,To bude ale práce“povzdychne si Kristhy .,,No tak snad abychom šli ne?“zabručel hroch něco o ztrátě času.A tak se skupinka vydala na cestu………………..

Na Dion se pomalu snášel soumrak,uličky byli ztichlé a zeli prázdnotou,obchodníci již sbalili své stánky se zbožím a i zpěv ptáků v korunách stromů pomalu ustával.Jen vítr ševelil a občas se na jeho křídlech donesl zvonivý zvuk z nedaleké kovárny.Mamina se pohodlně usadila na schodech kostela,na místě tak známém a důvěrném a proto jí milém.Našla zde učitele a mohla se opět učit zapomenutá kouzla,aby mohla pomáhat svým věrným druhům,dodávat jim rychlost,sílu i obranu a hlavně léčit zranění.Jen na jedno lék neměla: na samotu .Ta se víc a víc vtírala pod kůži a drtila svou rukou její srdce,stesk po přátelích jí vháněl slzy do očí.Rozutekli se po světě,aby se zdokonalovali každý ve svém umění a řemesle a mamina čekala na jejich příchod.Blížila se noc a první hvězdy začaly vycházet.Jestlipak dostali mou zprávu,pomyslela si, a už se nemohla dočkat až je opět uvidí.Vzpomínala při tom na chvíle kdy přicházeli kusé zprávy od nich,kde kdo je a jak se jim daří.Společenství opět nabývalo na síle a mamině se začalo v tomto světě líbit,poznávala nové lidi,občas pomohla pocestným a nikdo z jejích druhů nezahálel.Postupně se dařilo shánět materiál na výrobu a každý přispíval podle svých možností do společného jmění.
Z rozjímání jí vytrhlo prasknutí větvičky,zahlédla stín temné postavy,která se rychlým krokem přibližovala k ní.Mamině radostí poskočilo srdce,když uslyšela ten věčně nabroušený hlas:,,Sakra blbá větev !Ahoj mamino!Zase první,ale nebudu čekat věčnost,nemysli.“Chrlil ze sebe Hroch.,,Kdybys tak neutíkal mohli jsme jít spolu,vláčím se za tebou už pěkný kus cesty“sotva dýchá Kitten.,, Kde jsou ostatní? Neboj za chvilku dorazí“mamina ani pomalu nestačila dopovědět, když se začali okolo shromažďovat ostatní z klanu.
To bylo radosti!,,No snad pudem do krčmy“prohlásil Migi.,,Nic proti mamino ,ty velíš,ale po cestě mi vyschlo v krku.“,,Nejsem proti,ani já ne „přidávali se ostatní.,, Tak se přesunem,tady jsme stejně nápadní a máme si tolik co vyprávět“mamina pohledem zhodnotila podivnou skupinku shromážděnou kolem ní.To je společnost: co člen to originál,všechny rasy a různá povolání,na první pohled nemající nic společného,přesto je spojuje pevné pouto přátelství.Za dobu co je neviděla,se hodně změnili,v jejich tvářích se zrcadlila všechna nebezpečí,která potkali cestou za poznáním.
Krčmář se ani nedivil,když skupinka nově příchozích zabrala dlouhý stůl v nejtemnějším rohu krčmy,byl zvyklý vidět v tomto městě různá individua a pokud dostal zaplaceno nevšímal si ničeho.Beze slova postavil na stůl jedenáct korbelů zlatavého moku a tiše se vytratil.
Sesedli se kolem stolu a každý započal vyprávět svůj příběh…

Blížila se půlnoc,ztichlým Dionem se plížila temná elkfa.Jistým krokem směřovala k cíli své cesty. Přede dveřmi krčmy se zastavila a chvilku naslouchala zvukům noci,ale všude byl klid, jen zevnitř byla slyšet směsice hlasů. Právě když hodiny kostelní věže začaly odbíjet půlnoc vzala za kliku, neslyšně vstoupila dovnitř a zamířila rovnou k dlouhému stolu kde v čele stála mamina a kolem seděli ostatní z klanu Regenesis a naslouchali jejímu hlasu. Migi zahlédl stín a zpozorněl , pevně sevřel v ruce svou dýku, když se ujistil,že zatím nehrozí žádné nebezpečí, dál poslouchal.
,,Asi se divíte,proč jsem vás svolala“……nedokončila větu mamina , když také spatřila nově příchozího .,,Á dorazila jsi právě včas! Máš?“ V tu chvíli si i ostatní z klanu všimli.
,,Ahoj Sabrino! “Migimu se ulevilo, je to jen jejich člen. ,,No to je dost že jdeš“ zabručel Hroch. ,,A co jestli má?“ nesměle se zeptala Švestička. Sabrina se poklonila mamině a podala ji svitek s pečetí města Adenu. ,,Mám má paní, úkol splněn.“
Mamina požádala přítomné o slovo: ,,Hlavně ty Hrochu vydrž chvilku nemluvit“ usmála se mamina. ,,Nebo ti urazím palici“ procedil mezi zuby Denny .,,Ztichněte všichni!“ ,zavelel Migi a spiklenecky mrkl na maminu.Ta beze slova rozpečetila svitek a začala číst:

Klan Regenesis se tímto povyšuje do stavu rytířského,je mu povoleno udělovat svým členům zasloužené tituly.Užívejte vlajku a Erb svého klanu ku jeho slávě a šiřte dobro v našem světě.
Mnoho zdaru ve vašem boji vám přeje
Město Aden

Mamina smotala svitek a uložila ho do truhly k pečetnímu prstenu Rg. To bylo radosti, spokojeně předala všem jejich tituly a hlavou se jí honilo co bude dál. Ze zamyšlení jí vytrhlo až podezřelé ticho copak se to děje?
,,Víš mamino,my pro tebe máme také překvapení“………odmlčel se Migi ,,Za všechno co pro nás děláš“ nevydržel Hroch,, Pro tebe také něco máme“ dodala Švestička. Migi položil před maminu dva zkřížené meče. Mamina neměla slov, neubránila se slzám dojetí, jaké úsilí je muselo stát získat je .,,Děkuju“ slzy se jí kutáleli po tváři když vzala do rukou ty dva krásné meče,na rukojeti byli vsazené drahokamy a na čepeli jemně vytepána dvě písmena Rg, znak klanu.
Začala živá debata a mamina měla čas vychutnat si ten krásný pocit přátelství. Podívala se kolem sebe a její myšlenky se začaly toulat.
Třeba takový Migi: toulá se věčně krajinou se svým věrným dráčkem, potichu a jistě se zabíjí nepřátele a když je potřeba přispěchá na pomoc, pro klan by se rozdal a znají se už od narození.
Vedle něj sedí věčně netrpělivý Hroch, divné jméno pro temnou elkfu,statečnou pořád na něco nadávající bojovnici, mamina si pamatuje jako by to bylo dnes,na první setkání,kdy jí přivedl Migi do klanu jako nezkušenou vyplašenou postavičku,která se ale ošlehala věčným bojem s nepřáteli a bezhlavě se řítí vždy první do boje. V tu chvíli,když nasazuje vlastní život je odpuštěno každé neslušné slovo, které pronese.
Denny,to je zase veselý lump,který nezkazí žádnou legraci a každého v klanu popichuje,maminu kolikrát z těch dvou až brní uši,to by nebyli ani oni aby se opět nedohadovali .Zaslechla Migiho:,, Neser ma a Dennyho:,, Trhni si“,ale dál neposlouchá. Myšlenky utíkají k Sabrině, ta je sečtělá a poctivě se učí svému řemeslu, její kouzla pomáhají v boji a ve spojení s maminými se stávají ostatní nesmrtelnými.Teď zrovna určitě přemýšlí kde získat další knihu k učení,pomyslela si mamina.
Kitten další v řadě,tichá,ale nebezpečná kouzelnice,její kouzla nabírají na síle a další boje z ní dělají silnější a v boji velice potřebnou osobu,potřebovala by lepší hůl,napadlo maminu.
,,No vybavení nebude problém co bude třeba vyrobím“ ,pronesl Bond,jako by mamině četl myšlenky, šikovný trpaslík, který zásobuje klan vším potřebným. ,,A recepty seženu já,i materiál, přidal se David, nový člen klanu, trpělivý to spoiler.
,,Ty dva si budou rozumět.“pronesla Švestička.Není v klanu dlouho,ale je v ní cosi zvláštního,šikovná lučištnice,která do klanu přinesla svěží vítr.
Chybí tu ještě Bodie,náš každého umravňující filozof, Ivory statečný a teď raněný člen a Kristhy, který se vydal hledat ztracenou sestru.
Už bude svítat došlo mamině:. ,,Tak půjdeme co vy na to?“ ,,Hurá jde se bojovat“ všichni vyprskli smíchy : ,,NÉ Hrochu jde se na kutě!!“ svorně zahučel Regenesis, a pomalu se každý vytratil do svého pokoje.
Město se začalo probouzet když mamina osiřela sama se svými pocity v pokoji, kde ji čekala čistá a voňavá postel, první sluneční paprsky se draly skrz husté závěsy a ptáci jí začali zpívat, když konečně zavřela unavená víčka a se slovy ,,děkuji klane“ na rtech se mamina ponořila do klidného spánku plného krásných snů……

Brzičko ráno, když se první paprsky slunce dotkly hladiny oceánu a příboj jen jemně šuměl, za zpěvu ptáků mazaly vlny stopy v písku, které vedly až k útesu, kde se ztratily na tvrdé skále. Jen nalomená stébla trávy svědčily o tom, že tu před nedávnem někdo prošel. Za chvilku však rosa zajistí, že se narovnají a tak nikdo nepozná, že na kraji útesu s nohama ve vzduchu sedí postava. Nechce být rušena ve svém rozjímání a tak si vybrala toto všemi zapomenuté místo tak daleko od měst. Zahalena v pláštíku, který ji chrání před studeným vzduchem oceánu se noří do svých myšlenek. Při bližším pohledu, který je dovolen v tuto chvíli jen ptákům, by byla vidět zamyšlená tvář elfky, která má na pláštíku vyšité Rg, znak svého klanu.
Byla to mamina,čekala na něco….Na znamení. Její myšlenky se snažili soustředit svůj tok a pak ho uviděla! Pro jiné oko neznatelné znamení,znamení temných kouzel. Opatrně sestoupila na místo, kde v koruně stromu byl schován svitek. Usmála se když četla vzkaz: ,,Zítra po půlnoci v Orenu! mám ještě spoustu času“ pomyslela si a vydala se pomalu na cestu.
Cesta vedla přes honosné město Giran, kde se mamina vždy ráda zastavila na náměstí u trhovců, kteří nabízeli různé zboží. Toho dne tomu nebylo jinak.
,,Jé ahoj mamino“ zdraví Worin zdatný vyráběč všeho možného. ,,Neměla by jsi trošičku many pro trpasličku?“ prosí Tinky, která má plné ruce práce s výrobou. ,,Jen aby se mi lépe vyrábělo, nezdržím tě dlouho“. Mamina se chvilku věnuje Tinky a při tom pozoruje dění na náměstí, její pozornosti neujde Kitten, která stojí opodál a sleduje maminy počínání.
,,Copak nemáš co dělat?“ usměje se mamina. ,,Čekám!“ strohá odpověď . ,,A na co? Na tebe!“ konečně se usměje Kitten. ,,No a na ostatní z klanu“ rychle dodá .,,Někam se jde?“ mamina přemýšlí jak Kitten přišla na to, že Giran není cílem maminy cesty. ,,Svolala jsem ostatní a jdeme s Tebou, budeš potřebovat doprovod, á už je tu Sabrina“ vítá společnici. Vzápětí vítá i další členy, kteří se pomalu přidávají k hloučku kolem maminy. ,,Tak tedy půjdeme!“ rozkáže mamina. ,,A kam se vlastně jde?“ ptá se zase kdo jiný než Hroch .,,Sklapni uvidíš, nech se překvapit“ sám nevím kam se jde, pomyslel si migi,když ani já ne tak kdo už. Skupinka se vydala na cestu, jejíž cíl znala jen mamina, a podivným spojením vytušila Kitten .Ostatní jen věděli že ji musí chránit. Bylo to těžké, na cestě je čekalo hodně nebezpečí. ,,Snad má hroch tak nabroušený meč jako jazyk“, řekla si Švestička a přesvědčila se, že má toulec zásobený šípy. Několikrát to vypadalo že nedojdou, hroch často riskoval (jak bylo jejím zvykem) a tak měla mamina i Sabrina co dělat ,aby mu stačili hojivými kouzly léčit šrámy. Kitten svými kouzli kosila řady nepřátel, takže neměli šanci přiblížit se mamině na dosah. Migiho hbitá dýka měla také pořád ostří zborcené krví. Večer se uchýlili do provizorně zbudovaného tábora a společně u ohně se smáli kouskům hrocha. Mamina se zadívala do plamenů a snažila se navázat spojení, nějaká síla se k ní přidala,Kitten,, tak proto to ví“ došlo mamině. ,,Čekej,už jsme na cestě“ neslo se dýmem,který stoupal až do oblak a letěl s tou zprávou až ke svému cíli. ,,Je třeba nabrat síly, nevíme co nás ještě čeká, jde se spát!“ zavelel migi. Sám se jen opřel o strom: ,,Budu na stráži, potřebujete se všichni prospat“ pošeptal mamině. S nocí přišel i spravedlivý spánek tolik zasloužený po vyčerpávajícím dnu.
S raním rozbřeskem se vydali opět na cestu.
Večer , skoro u cíle cesty v horách, přepadla skupinka rozlícených orků maminy družinu. Vyčerpaní a zesláblí měli málo šancí. Přesto se hroch krvácející z nesčetných ran vrhal stále do boje, s pokřikem :,, No kľudně treba desať naraz,mě jebne !!“ Sabrina vysílala svá posilující kouzla na všechny strany a migiho drak kosil nepřátele kolem maminy. Konečně padl poslední nepřítel a všichni si mohli oddechnout, v zápalu boje se přiblížili až k branám Orenu. ,,Počkejte na mě tady , jsme u cíle“rozkázala mamina. ,,Zde už nic nehrozí, odpočiňte si naberte síly a pojezte v místním hostinci, příjdu za vámi.“ ,,Takový rozkaz si necháme líbit “ušklíbl se hroch .,,A samozřejmě bude i pivoooooo! však si ho zasloužíme né mamino? Fuj pivo, ty si migi nedáš pokoj!“ odvrátila se Kitten. ,,Však nevíš co je dobré“ dodal ještě migi, ale to už mamina zmizela za kostelem.
Mezi tím, co se skupinka přesunula do hostince,mamina zmizela.. S radostí v srdci spěchala na místo schůzky, zarazila se, něco je špatně! ,,Měl být sám“ napadlo maminu, když uviděla dvě siluety . Potichoučku se přikradla, právě včas aby vyslechla rozhovor těch dvou: ,,Tak kde je?“ ptá se temný elf a přešlapuje na místě ,,Neboj příjde včas, znám ji! “ odpovídá druhý a mamině známý hlas. ,,Ahojky Kristhy“ vystoupí mamina ze stínu . ,,Konečně jsi zpátky!“
,,A někoho jsem ti přivedl mamino, tohle je DeadKubas, pomáhal mi, je to přítel.“
,,Tak tedy vítejte oba to bude překvapení, pojďme za ostatními, čekají v hostinci.“
Když dorazili k ostatním, hroch právě vyprávěl jak měl na sobě dvacet orků…..Mamina se musela smát: ,,vždy vše zveličuje“,vysvětluje DeadKubasovi, ale je to prostě on.
,,Někoho vám vedu bando moje!“ Uvítání trvalo dlouho a všichni ztichli, dokonce i hroch a migi, když Kristhy začal vyprávět o své pouti, jak potkal DeadKubase , který ho zachránil a pak společně hledali nás Regenesis. ,,Vemem ho k nám mamino?“ zeptala se Kitten a spiklenecky mrkla na maminu. V tom pohledu bylo vše, Kitten má zvláštní dar vycítit na co mamina myslí. Znala už předem odpověď: ,,Vítám tímto nového člena našeho klanu“, slavnostně povstali a připili si na zdraví a štěstí.
,,To budem hodně potřebovat“ zašeptala mamina a zapojila se do debaty co se bude dít dál…

K paloučku za vesničkou světlých elfů se blíží drak ,v jeho sedle sedí Elven Eldr,ta samá elfka ,která se tu kdysi zrodila, jen teď už není tak slabá a bezmocná .Jen ona ví proč je zde.Chce být sama a urovnat si v hlavě vše co se stalo.
Mamina sesedla a usadila se do trávy pod rouškou noci která byla tak milosrdná že schovala její smutnou tvář do závoje tmy a jen v měsíčním světle se občas zaleskla slza která jí jedna za druhou tekla po tváři.
,,Proč ten smutek mamino?“ jakoby šeptal vítr v korunách stromů,ale mamina věděla že to není vítr, ale myšlenky jejích věrných druhů, které k ní doléhají.Vzpomínky……………. ,,jsou tak těžké“ pomyslela si a nechala se unášet do minulosti. Listovala ve své mysli jako by to byla kniha, místy veselé a někdy kruté jsou ty stránky.
Kdysi dávno byla někde jinde.., v jiném světě, obklopena láskou a přáteli. Silná znalá různých kouzel a léčivých schopností. Ten svět se však ponořil do záhuby a ona byla nucena s odejít a začít znovu. Bylo to těžké, znovu se učit a našla jen některé ,ale dařilo se. Klan se spojil, ne sice už v takové síle jako kdysi. Se spousty z nich mamina ztratila kontakt, zmizeli a zůstali jen vzpomínky,ale přibylo i pár nových tváří. Klan nabíral na síle ,společně dali všechen um dohromady a nebylo dne kdy by společně nebojovali za lepší svět.
Migi už zářil v nové zbroji a oháněl se dýkou, také Švestička se naučil obratně zacházet s lukem a Hroch už dokázal nejednou svou statečnost. Veronika se naučila mistrně ovládat své meče a z Kitten se stala silná kouzelnice. Sabrina věčným ležením v knihách pokročila ve svých schopnostech, a nově příchozí Bufinka vydatně pomáhala mamině s léčením v boji. Také David se osvědčil, zásobil klan recepty a materiálem a s Bondem si padli do oka a dodávali klanu vše potřebné. Kristhy a DeadKubas se snažili dohnat ostatní,dlouho nás nemohli najít, Henkie to byl takový tichošlápek( nedlouho v Rg),kdesi ho potkal Hroch a přivedl do klanu ,tak jako jeho kdysi přivedl Migi. I Ivory se vrátil a našel cestu domů.
Mamině běhali před očima scény bojů i jen posezení u piva,ty časy jsou však najednou pryč. První padl v boji Denny ,, Ten věčný rýpal se už nikdy nebude hádat s Hrochem“ zašeptala mamina . A teď odešel další.:,, Alter vydal se na jiný svět.“ Mamině tečou slzy po tváři a myslí na všechny v klanu, co jméno to kus statečnosti a věrný druh.
Mamina však něco ví a teď už i ostatní,musela jim to říct: ,, Na vrcholu kdy se daří MUSÍ ODEJÍT!!! “Nepůjde sama,ale nepůjdou všichni a to bylo to co ji trápilo.Viděla ty překvapené tváře co ji vyseli na rtech když jim musela oznámit tu krutou novinu. Připadala si hrozně , když viděla to zděšení, ale nedá se jinak éra klanu Regenesis končí. Maminu zavolala vlastní krev a čeká ji pouť na jiný svět, opět začne znova ale tentokrát jde do ráje.,,Jen kdybych tu nemusela nechávat kus svého srdce“ ,pomyslela si , ,,odcházelo by se líp“. Mamina věděla že s ní půjde i Migi, Hroch a Veronika a že v novém světě jí čeká už Naugridus,Malcolm,Vilda,Protheus,Ystrem,Shadow,Kiminka, přesto jí to tak bolelo,,Co ti co zůstanou?“…..Jenže krev není voda a mamina věděla že neodbytné myšlenky posledních dní patří jen jim,,Potřebují mě“ a aniž si to uvědomila nahlas promluvila.
Věděla že tolik ztratí ,přesto věděla, že je to správné rozhodnutí.
Ostatní z tohoto světa zůstanou s maminou aspoň v myšlenkách ,členové vlastního klanu : Švesticka,,,Bufinka,,,,,Kitten,,,,David,,,Sabrina,,,Alter,,,Nuru,,,Kristhy,,,DeadKubas,,,Henkie,,,Rhapsody,,,Bond,,,,Alcrast,,,,i další které potkala na svých cestách:
,Mesiah, Sebastian, Nebo, Tinky, vybavují se mamině jedno jméno za druhým. Mamina stále doufala že někteří z Regenesis se přidají a budou jí následovat a proto stále vyčkávala s odchodem.Trhalo jí to srdce když viděla tu bezmoc ,nikoho nic nebaví,veškerá veselost je ta tam,čeká se na konec.
Mamina ví, že se brzo rozloučí s tímto světem a se svým klanem, tak jako se rozloučila noc se dnem a první sluneční paprsky jí pošimrali na tváři když skončila své rozjímání. Uběhla celá dlouhá noc a tak se zvedla a zašeptala:,, Než se tak stane a já odejdu máme ještě hodně práce!“ a společně s drakem,který jí dělal společnost se vydala zpět do Giranu…..